Psa by měla cvičit vždy jedna osoba - alespoň ze začátku, než se potřebné cviky dobře naučí. Každý člověk má jinou intonaci hlasu, jiná gesta i způsob vyjadřování, takže bychom psa zbytečně pletli.

Před samotným výcvikem psa vyvenčíme a necháme proběhnout (dobu si určíme podle temperamentu psa). Bude více soustředěný (než kdyby ho např. tlačil plný močový měchýř). Dobře vyventilovaný pes bude klidnější např. při provádění některých statických cviků poslušnosti (lehni, zůstaň).

Pro výcvik si vybereme vhodné místo. Začínáme na klidném, nerušeném nebo známém místě, aby se pes zbytečně nerozptyloval. Ovládá-li pes cvik spolehlivě na tomto místě, můžeme začít trénovat v rušném prostředí - ulice, cvičiště.

Povely pro určitý cvik dáváme stále stejné. V opačném případě je pes zmatený (jiný název, jiná intonace hlasu) a výcvik se zbytečně prodlužuje. K povelům už nepřidáváme žádná jiná slova, aby se pes naučil reagovat jen na daný povel ( např. při povelu ke mně - no pojď, dělej apod.).

Někteří psi se učí rychle, jiní pomalu a na každého nemusí platit obecná metoda, proto musíme být při výcviku trpěliví a nepropadat zoufalství a vzteku, když se nám něco nedaří.
Rozdíly jsou nejen mezi plemeny, ale i mezi jedinci téhož plemene bývají psi různého nadání. I věk a pohlaví může ovlivnit schopnost učit se, ale u některého výcviku nemusí být rozhodující. Kritický přístup k výcviku je sice chvályhodný, ale při nezdarech bychom se měli poradit s cvičitelem stejného plemene. Výbornou oporou nám mohou být např. výcvikové tábory chovatelských klubů.

Při výcviku musíme být důslední. Tak jako při výchově se nám nedůslednost brzy vrátí a pes si bude dělat co chce.

Vyvarujeme se hrubého zacházení se psem a surových trestů. Nejsme-li zrovna v té nejlepší náladě (nemoc, problémy v zaměstnání ...) Raději vyrazíme jen na relaxační procházku, kde si krátce zopakujeme potřebné cviky. Pes z nás totiž změnu nálady i nervozitu snadno vycítí a bude dělat chyby, v horším případě nebude chtít vůbec spolupracovat. Samozřejmě to asi povede k naší nespokojenosti. Tak se často stane, že psa bezdůvodně potrestáme a zničíme mu chuť do dalšího výcviku (možná nadlouho).

Necvičíme v časové tísni. To jsme většinou nervózní nebo rozrušení a samozřejmě vše přenášíme na psa.

Necvičíme, když nemáme náladu!!!

Cvik, který chceme psa učit, si nejdříve osvěžíme teoreticky - od zkušených cvičitelů nebo z literatury. Abychom si pak psa zbytečně nezkazili. Nácvik si dobře promyslíme, včetně zhodnocení prostoru, kde chceme cvičit.

Při splnění cviku musíme psa výrazně chválit a odměňovat - pamlskem, hračkou, hrou./ Chválou nesmíme šetřit!!!

Jednotlivé cviky nenacvičujeme příliš dlouho. 

Jeden cvik asi 3x zopakujeme a pak si se psem např. pohrajeme s jeho oblíbenou hračkou.